Květen 2011

NESNÁŠÍM!

9. května 2011 v 15:33 | Gabriela |  Empire State Building
Nesnáším, když se mě cizí lidi vyptávají na moje soukromí. Kdybych byla osoba veřejná, pak bych to pochopila. Ale já jsem normální člověk, sedicí si ve svým krcálku a nemá se do mě kdo co srát. Proč sem lezou tak příšerný persóny?! "Slečno, uživíte se touhle prací?" "To jste asi skromná, že?" "Slečno, baví vás tahle práce?" "Jste slečna nebo paní?" Jděte do háje!!!!!!

Vztek, nenávist.... vražda, vražda! Zbít! Zničit! Grrr! Tak strašně mě vytáčí, když má někdo pocit, že má právo srát se do mě, do mýho života, do mýho vztahu. To jsou všechno MOJE věci! Nikomu do mě nic není! Já nejsem absolutně ani kapku sdílnej člověk! Je pro mě těžký uvěřit svým nejbližším, tak proč si nějakej debil myslí, že mu snad řeknu nějaký údaje ze svého osobního života?!


Dnešní den se jeví opravdu vydařeně. Lidi jsou příšerní, hudba tu hraje diskofilně-tucavě-odporná! Nepřišel jedinej normální člověk, kterej by byl opravdu odhodlanej koupit si nějakej film, hudbu... nikdo kdo by si chtěl pokecat o filmech.... od toho mají lidi dneska internet. To mi chybí. Povídání si s cizíma lidma o tom, co mám v popisu práce. O filmech, hudbě, seriálech... jenomže dneska jsou lidi úplně jiní, takže mám smůlu a tím pádem oni taky. Na voly já příjemná nejsem!


Chce se mi řvát a ječet!!! Já bych ty lidi mlátila lopatou, sakra! :D Zdá se, že na světě není jediný inteligentní člověk... všichni se zdají býti naprosto hloupí. Zdegenerovaní internetem a telekomunikací. Diskuse s osobou jen tak offline jim už nic neříká. Potřebovala bych geek kámoše jako jsou kluci z The Big Bang Theory.

A year without brain!

9. května 2011 v 11:55 | Gabriela |  Lifestyle
Přesně tak mi zní ta písnička od Seleny Gomez, která v práci hraje každý den alespoň patnáctkrát! Rok bez mozku... chudák Selena. :D Pak se tu objevují další hříchy přírody... Daniel Landa... Justin Bieber.... Helena Vondráčková. Ta mi leze krkem úplně nejvíc. Text té písnička je cca takto... Nebudeme sedět doma a budem tancovat, napijem se, pobavíme, budem se milovat! Vondráčková už asi sto let stará blbka zpívá, že se bude milovat? Já jdu blejt!!!!


A tak tady sedím a nedočkavě čekám na zítřejší popravu. A na dnešní výplatu... doufám! Chroupu lentilky a přemýšlím o tom jaký smysl má mašle na zádech slečny prodavačky z New Yorkeru... Přemýšlím, že by se mi děsně líbilo mít žlutý auto. Cestou do práce jsem jedno viděla, ale fakt nádherný!


A taky mám děsnej hlad... jenomže díky mé úžasné práci musím vydržet bez jídla až do 16h! Jo jo. Pouze s utajenýma lentilkama. :D Už aby bylo 16h a já si mohla mazat pro jídlo. Pokud teda přivezou výplatu, že ano... Dzz dzzz na*rat na*rat!


Café

8. května 2011 v 20:17 | Gabriela |  Beautiful things
Miluju kavárny. Jsou takovým zvláštním způsobem úžasné a fascinující. A zvláště pak ty venkovní...
Brusel
..................................
Paříž
.............................

Montréal
....................................

Amsterdam
...........................
vesnička Oia na ostrově Santorini
.......................................................................

Praha
.........................

I don't know what I want

8. května 2011 v 19:58 | Gabriela |  Empire State Building
Nevím co chci. Opravdu nevím. No... spíš přesně vím co chci, ale cesta k tomu je tak dlouhá a těžká... vlastně ani nevím jaká ta cesta je. Nevím jak se na ni dostat. Myslela jsem si, že mi s touhle cestou někdo pomůže. Vlastně konkrétní osoba, ale ta to vzdala. Dokážu to sama? A vlastně v tom, abych na tu cestu vstoupila mi brání tolik věcí, ale chtěných věcí, o které nechci přijít.


Kéž by pro mě byl život obyčejného člověka přijatelnou volbou. Život v kompromisech, nesvobodě, na předměstí, sedět doma s dítětem, pak budovat pseudokariéru někde v kanclu nebo jako prodavačka?! Mě tenhle život nebaví... Tak nějak chci spoustu věcí... proč prostě nemůžu mít to všechno, co chci?


Bylo by tak krásné cestovat, dělat servírku v bistru nebo v kavárně jako ve filmu My Blueberry Nights. Prostě cestovat. Sednout na vlak a dojet do Itálie, do Francie, do Anglie... Holandska... Všechno vidět, moci o tom všem napsat. Prožít věci... prožít spoustu věcí na všech možných místech... Život by mohl být tak krásný, tak neskutečně moc krásný! Tak proč není? Proč není všechno snadné? Proč nemůžu řešit záhadu fotek z budky v Paříži?


Vždycky všechno beru s takovou lehkostí... ale posledních pár dní (ne-li týdnů) je to těžší a těžší. Prsty mi po klávesách piána nekloužou tak něžně a krásně jako obvykle. Spíše by rády do piána nekontrolovatelně třískaly. Beze smyslu. Možná se trápím hloupostmi... v zajetí závažných událostí. Vždyť ten jeden život je pro svět nic...


Oh, I won't run away from a life worth living with...

6. května 2011 v 13:53 | Gabriela |  Beautiful things

Úžasná písnička, kterou asi znáte z TV reklamy na F&F. :-)

Autor písně Alan Pownall

Alan je čtyřiadvacetiletý písničkář z Londýna.
Jeho debutový singl se jmenoval Chasing Time a vyšel před rokem.
Než se odstěhoval do Londýna studoval umění v Itálii.
Po přestěhování do Londýna žil v malém bytě s kamarádem.
Byt pod nimi patřil klukům z folk/rockové kapely Mumford and sons.
Alan dříve hrával v kapele Sex Face s Tedem z Mumford and sons.
Jeho první a zatím jediné album se jmenuje True Love Stories.
Na prvním turné zpěvačky Adele dělal předskokana (support).