Ach to jaro!

29. března 2011 v 12:45 | Gabriela |  Writer's corner

Adison milovala jaro. Na konci zimy vždy netrpělivě čekala až roztaje sníh, přestane vát mrazivý vítr a svět se promění v rozkvetlé louky, parky a aleje. Milovala vše co k jaru patřilo, vůně i tu všudepřítomnou jarní náladu. Jenomže tentokrát, pro tento rok, jaro nenáviděla. Nenáviděla vše co se s jarem pojilo. Nechtěla aby přišlo.

Toho dne šla Adison do nového zaměstnání. Slunce zářilo, všichni byli šťatní jen Adison byla nepříčetná, nervózní z nového zaměstnání a unavená, protože nemohla spát. Vstoupila do budovy, kde sídlila firma, ve které měla nastoupit. Získala práci u matčina známého. Musela upustit od studia vysoké školy, protože její matka těžce onemocněla a ona musela vydělávat na její léčbu. Měla dělat sekretářku. Ta práce jí vždy připadala tak podřadná. Sama říkala, že sekretářka má místo hlavně pod šéfovým stolem. Ona chtěla být právničkou.

V budově vládla stejně otravná jarní atmosféra, recepce byla přeplněná kytkami, recepční se smála, i když měla stůl obklopený lidmi, kteří po ní něco chtěli. Adison se jí jen zeptala do kterého patra má jít a nechala jí dál šťastnou. Vyjela výtahem do 16. patra. Tyhle výškové budovy nesnášela. "Jsem snad v New Yorku?!" ptala se sama sebe. Vešla do chodby a hledala dveře, za kterými se měla nacházet šéfova kancelář. Když je našla, zastavila se před nimi, upravila si vlasy a košili a zaklepala. Ozvalo se nějaké zahuhlání, chvíli počkala a vstoupila. "Ahoj, jste Adison, že jo? No jasně, celá máma. Jak se jí daří?" Adison šokovaná vzhledem svého nového šéfa polkla celý mentolový bonbon a zakuckala se. "Dobře, pchfff..". "Neuduste se mi, Adi, potřebujeme vás stejně jako vy nás," zasmál se ten nesnesitelně krásný chlap.

Daniel, ten mladý krásný šéf, jí ukázal její stůl. Ona jen zírala a kývala hlavou. Nemohla uvěřit tomu, že její matka zná tak krásného, mladého a úspěšného chlapa. "Snad není ženatý," proběhlo jí hlavou. Když odešel práskla hlavou o stůl. "Je to fešák, co? Ale žádná ho nemůže ulovit! On pořád jen pracuje, miluje tu práci. A stejně si myslím, že on má snad nějaké nereálné požadavky na ženské. Na žádnou se nedivá tak mlsně jako jeho zástupce a můj šéfík, Michael, už jsi ho viděla? Je pěknej. Blond. Ale je snadno dostupnej, Dan je daleko víc sexy..," blábolila její nová kolegyně, která se přehoupla přes přepážku. "Já jsem Jenny kdyby něco... vím všechno co se tu děje," smála se.

Adison celý den vyhlížela Dana, ale práce, kterou jí přidělil vždy donesl někdo jiný. "Padla!" vykřikla Jenny. "Jdeme všechny holky do baru dole, jdeš s náma? Představím tě naší partě!" "To snad ne," pomyslela si Adison. "Ne díky, musím jít za mámou do nemocnice." "Jo, no jo, já to slyšela. Mamka má raka, co? To je hrůza. Úplně si umím představit jak se cítíš. Jsme všechny s tebou, Adi," řekla Jenny obklopená davem ostatních dívek z firmy, které jen souhlasně kývaly.

Když vyšla z budovy zamířila do nemocnice přes park, slunce zapadalo a Adison se chtěla dostat do té jarní nálady. Nasadila si sluchátka a vykročila do silnice... "Adison! Přece nechceš, abychom tě přejeli, že ne?" zasmál se Daniel sedící v autě s řidičem, které málem přejelo Adison. "Ne, to ne. Nerozhlédla jsem se... moje chyba." "Jedeš za mámou? Chceš svézt?" usmál se Dan. Usmál se tak podmanivě. "No jasně, že chci svézt, Danieli.....," zasnila se Adison. "Tak co, jedeš?" "No, chtěla jsem jít pěšky přes park a...." "Nasedej," nepřestával se tak sladce usmívat Dan.

Adison nasedla do luxusního auta. Přemýšlela čím prolomit to ticho. Nenapadalo jí nic co říct. Zdálo se jí trapné stále mlčet, nevděčné. "Co jsi poslouchala?" zeptal se Dan. "Echmm hmm, co? Ano... to byli The White Stripes. Vždycky když poslouchám Elephant dostanu se do nějakého tranzu." Dan se začal smát: "To znám. Mám to podobně s Tomem Waitsem." "Miluju Toma Waitse!" vykřikla Adison. Chvíli se na sebe dívali a usmívali, Adison už viděla scénář toho, co se bude dít, pak se ale Dan otočil k oknu. Dojeli k nemocnici, Adison vystoupila, Dan jí zamával a odjel.

Když přišla do nemocničního pokoje matka spala. Sestřička jí řekla, že dnes bylo mámě dobře, dokonce šla hrát šachy za ostatními. Adison to potěšilo. Její matce bylo hodně zle, nikdo už jí nedával mnoho nadějí, ale Adison byla vždy odhodlaný bojovník. Sedla si do křesla u okna a pustila si do sluchátek The White Stripes. Přemýšlela proč se Daniel chová tak divně. V jednu chvíli jí bere pod křídlo, v další jí od sebe odtahuje.

"Adison, jak bylo první den v práci?" "Mami, ahoj. Bylo to zvláštní... Daniel je..." "Rozporuplný... Je takový. Od té doby, co mu rodiče zahynuli při pádu letadla, takový je. Věnuje se práci. Jen práci. Myslím, že snad ani nespí, protože má strach, že by neovládal své myšlenky. Je sám, hodně osamělý, ale nechce se vázat, má strach, že by musel zase trpět," osvětlovala situaci Adisonina matka. "Víš, Adi, já už nemám naději, já jen každý den čekám až konečně umřu..." "Mami!" "Nechej mě domluvit! Nechci, abys tu zůstala úplně sama. A Daniel je pro tebe skvělý. Dokázal by tě zabezpečit a ochránit. Pochopí tvé trápení, že už nemáš rodinu. Pro stabilní vztah potřebuješ mít po boku člověka, který ti bude co nejvíce podobný. Odlišnosti budují problémy. A vy jste s Danielem..." "Ty chceš, abych tam pracovala jen kvůli němu? Jen, abych ho poznala? To snad ne! Proč to vzdáváš? Jsi mladá, mami, můžeš toho ještě tolik zažít!" vzlykala Adison. "Už nemůžu, už nemám sílu..."

Celou noc přemýšlela nad tím, co jí matka řekla. Rozhodla se, že musí Daniela poznat, musí se k němu dostat. Pár týdnů si ho oťukávala. Její matce se dařilo dobře, párkrát jí navštívil i Daniel. Matka Adison neustále popoháněla, aby už si s ním konečně promluvila. Adison stále sbírala odvahu...

Ráno vstoupila do kanceláře, rozhlédla se, zda je Daniel sám: "Musíme si promluvit," řekla mu co nejvážněji dokázala. "Nemám rád, když tohle lidé říkají. O co jde? Nevíš si s něčím rady? Povídej," vyzval jí Daniel. "Nerozumím ti. Proč se v jednu chvíli tváříš, že o mě stojíš a během vteřiny otočíš?" "To co říkáš je naprosto neprofesionální." "Já tu nejsem jako profesionálka. Jsem tu jako člověk, kterého mate tvé chování." "To tě nemusí mást. My spolu pracujeme. Máme pracovní vztah, žádný jiný se tu nebuduje." "Nechováš se tak..." "Promiň, myslel jsem, že když budu přátelský bude to pro tebe snazší." Adison na něj jen zírala. Nechápala jak může být tak chladný. Když je člověk tak osamělý jako on, možná zkamení. Možná už není možné, aby byl šťastný. Co když už o štěstí ani nestojí? Adison se ale nevzdala. Vstala ze židle a pomalu odcházela, Daniel šel za ní, vypadal jakože jí chce dostat ze dveří co nejrychleji to jde. Zastavila se před ním a otočila se k němu: "Nevěřím tomu co jsi řekl..." a políbila ho na tvář. "Pokud tě to tak pohoršilo, pošli někoho, aby mě za tebe vyhodil," řekla a odešla.

Celý den Daniela neviděla, výpověď jí nikdo nepředal, opět byla zmatená. Přemýšlela jestli má cenu snažit se o člověka, který ji věčně nechává v nejistotě. Z práce šla rovnou do parku. Vešla na plácek označený cedulkou "Nevstujte na trávník" a lehla si. Dívala se do nebe, jak slunce pomalu odplouvá z oblohy, aby prosvítilo den lidem na druhé straně zeměkoule. Chtělo se jí brečet. Nedokázala si vysvětlit, jak se mohla tak zakoukat do muže, kterého vlastně pořádně nezná. Přemýšlela co je na ní špatného, že jí nechce. Začínala sama sebe nenávidět, připadala si zbytečná a neschopná. Když si vedle ní někdo lehnul. "Ach to jaro," řekl. Adison se posadila: "Danieli?" "Je hezké, ne? Není zima, ale ani tak hnusné vedro jako v létě. Všichni jsou veselí, venku je krásně. Člověk začně přemýšlet o životě jinak. Jaro je nový začátek." Adison ho s úsměvem pozorovala. Musela se usmívat, protože ten bohatý chlap v drahém obleku se najednou válel v parku a říkal přesně to, co by řekla ona. "Nedávno jsem se díval na Forresta Gumpa. Myslím, že Tom Hanks je úžasný. Nikdo by Gumpa nezahrál jako on. Víš... Forrest Gump je zajímavá postava. To co dělal...." "Dokázal všechno co si umanul, protože byl silný a nebál se bojovat za vlastní štěstí a štěstí ostatních. Ukázal mnoha lidem směr," usmála se Adison. "Ty jsi jako on. Jsi silná, chceš, aby byli všichni šťatní a ukazuješ jim jak. Takových lidí potřebuje svět víc. Svět potřebuje víc Forrestů Gumpů a víc Adison Sparksových!"


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama